[ nová verze ]

« Září 2020 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930 


16. září 2020, Středa
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 24. týden
Sv. Ludmily, mučednice, v Čechách památka, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. září 2020
Sv. Ludmily, mučednice, v Čechách památka, nezávazná památka


Narodila se kolem roku 860 a pocházela z knížecího rodu pšovského v severních Čechách. Když její manžel, kníže Bořivoj, krátce po sňatku přijal křest od sv. Metoděje na Velehradě (874), stala se i ona křesťankou a v opravdové víře a v lásce k slovanské bohoslužbě vychovala nejen své syny Spytihněva a Vratislava, ale i vnuka Václava. Staré životopisy vyzdvihují její horlivost v šíření křesťanství a dobročinnost. Nespokojení pohanští velmoži se po smrti Vratislava (921) spojili s jeho manželkou Drahomírou a nechali Ludmilu najatými vrahy usmrtit 15. IX. 921 na jejím vdovském sídle Tetíně u Berouna. Když nastoupil na trůn její vnuk Václav, dal přenést tělo této první české svaté mučednice do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (925).

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nemocní, chudí, siroty a vdovy
pláčí, když vrahy najmout neváhala
snacha, jež matku zrádně, plna zloby
zavraždit dala.

V předtuše smrti Kristova ta čistá
ovečka uzří vrahy v noci temné,
smrtící šále odevzdaně chystá
své hrdlo jemné.

Víc nežli se kdy sluneční zář skvěla,
hrob svaté matky světlem slávy hýří,
Bůh kosti chrání a z jejího těla
vůně se šíří.

Koruna matky, mučednice v jase
skví se a národ, známý vroucí úctou
chrání a učí, jak má kráčet k spáse
pěšinkou úzkou.

Svou milost vzácnou i své slitování
dej, smířen, Bože jediný a trojí,
národu, který vlídná matka chrání
a při něm stojí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství

Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)

I

1 Oslavuj Pána, duše má, *
      mé nitro jeho svaté jméno!

2 Oslavuj Pána, duše má, *
      na jeho dobra nezapomeň! –

3 Všechny tvé viny odpouští, *
      ze všech tvých neduhů tě léčí;

4 tvůj život chrání záhuby, *
      věnčí tě láskou, slitováním;

5 on blahem sytí tvoje dny, *
      jak orlu obnovil tvou mladost. –

6 Pán koná skutky milosti: *
      všem utlačeným zjedná právo.

7 Ukázal cestu Mojžíši, *
      své skutky dětem Izraele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

II

8 Vlídný a laskavý je Pán, *
      shovívavý a milosrdný.

9 Nechce se ustavičně přít, *
      navěky v hněvu setrvávat.

10 Nesplácí hříchy, nejedná, *
      jak pro své viny zasloužíme. –

11 Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
      tak velkou lásku má k svým věrným.

12 Jak od východu k západu *
      vzdaluje od nás naše viny.

13 Jak otec dětem odpouští, *
      Pán je k svým věrným milostivý.

14 Ví, z čeho jsme stvořeni, *
      má na mysli, že jsme jen hlína.

15 Jsou jako tráva lidské dny: *
      rozkvetou jako polní kvítek,

16 zavane vítr, sfoukne jej, *
      a stopy po něm nezůstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

III

17 Však láska Páně do věků, *
      je dobrotiv až k dětem dětí

18 u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
      a plní jeho přikázání.

19 Pán zřídil si trůn v nebesích *
      a jeho vláda řídí vesmír. –

20 Oslavte Pána, chvalte jej, †
      vy jeho poslové, vy silní, *
      kdo konáte, co on vám káže!

21 Oslavte Pána, zástupy, *
      vy, kdo jste v službách jeho vůle!

22 Oslavte Pána, díla Páně, †
      všude, kam sahá jeho vláda! *
      Oslavuj Pána, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

V. Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R. Rozjímat budu nad tvými divy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy proroka Ezechiela

10, 18-22; 11, 14-25
Hospodinova velebnost opouští potrestané město

    
10.18Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu a usadila se nad cheruby. 19Cherubové pak zdvihli křídla, když vycházeli, a vznesli se od země přede mnou, a s nimi zároveň se zdvihla i kola. Zastavili se u vchodu do východní brány Hospodinova domu; velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi.
    
20Byly to stejné bytosti, které jsem viděl pod Izraelovým Bohem u řeky Kebaru a poznal jsem, že to byli cherubové. 21Každý měl čtveré vzezření a čtyři křídla a pod křídly měli jakoby lidské ruce. 22Co se týká jejich podoby: měly stejné vzezření, které jsem viděl u řeky Kebaru, a každý kráčel přímo vpřed.
    
11.14Hospodin mě oslovil: 15„Synu člověka, o tvých bratřích, o bratřích tvých, o lidech, kteří byli s tebou odvlečeni do vyhnanství, i o celém Izraelově domě, o všech říkají jeruzalémští obyvatelé: ‚Daleko jsou od Hospodina, nám je dána země do vlastnictví!‘ 16Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Ačkoli jsem je dal daleko odvést mezi národy a rozptýlil jsem je po zemích, budu jim nakrátko svatyní v zemích, do kterých přišli. 17Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Shromáždím vás z národů a seberu vás ze zemí, v nichž jste rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. 18Přijdou tam a vyvrhnou z  ní všechny její modly a všechny její ohavnosti. 19Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha; odejmu z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, 20aby následovali mé zákony, zachovávali má přikázání a plnili je; budou mým lidem a já budu jejich Bohem. 21Těm však, jejichž srdce následuje modly a ohavnosti, uvalím na hlavu jejich chování," – praví Pán, Hospodin.
    
22Tu zdvihli cherubové křídla a kola se zdvihla současně s nimi. Velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi. 23Tu Hospodinova velebnost vystoupila ze středu města a zastavila se na hoře, která je na východ od města.
    
24Potom mě síla zdvihla a přivedla mě ve vidění, v Božím duchu, do Chaldejska k vyhnancům. A vidění, které jsem měl, vzdálilo se ode mě. 25Vypravoval jsem pak vyhnancům všechno, co mi Hospodin ukázal.

RESPONSORIUM

Ez 10, 4.18; Mt 23, 37.38

O. Hospodinova velebnost se pozdvihla a odebrala se na práh domu, dům se naplnil mrakem a nádvoří bylo plné lesku Hospodinovy velebnosti. * Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu.
V. Jeruzaléme, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, ale nechtěli jste. Proto váš dům zůstane opuštěný. *Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z nejstarší homilie o svaté Ludmile

(Factum est, 1.3-9; Vyd. V. Chaloupecký ve Svatováslavském sborníku II., 2, Praha 1939, str. 542.546-549.551)

Mocná ochránkyně nás podporuje svou přímluvou

     Kristova následovnice, blažená Ludmila, setrvávala po smrti svého ctihodného muže až do konce svého života v čistotě, krotila své tělo bděním, posty a rozličným trýzněním a uváděla ho v poddanství ducha; osvědčovala se jako svatá a neposkvrněná, bezúhonná a neochvějně doufající v evangelium.
     Horlivě také konala skutky milosrdenství: pohostinně přijímala znavené pocestné, ujímala se trpících, ochotně udílela almužny, s úctou se starala o kněze a o veškeré duchovenstvo; jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v Krista.
     Vzešla v zemi české jako hvězda jitřní, ohlašující příchod slunce spravedlnosti, jímž je Kristus, a světlem víry zaplašovala temnoty bludu.
     A poněvadž byla blažená Ludmila nejen první matkou věřících v české zemi, ale stala se také jejich první přímluvkyní v nebi, vyžadují její zásluhy, aby jí věřící vzdávali náležitou úctu.
     Když kníže temnot, ďábel pozoroval, že pro světlo služebnice Kristovy ubývá v lidu temnot nevěry, vnukl do srdce její snaše Drahomíře, aby zatoužila po její smrti. Ta tedy k sobě povolala dva nejničemnější členy své družiny, Tunnu a Gomona, a uložila jim, aby náležitě vykonali, co ve svém srdci zosnovala, a zavraždili její tchýni.
     Avšak svatá Ludmila, předvídajíc svou smrt, hledala útočiště na Tetíně. Vyzpovídala se a posilnila se na smrt spasitelným pokrmem těla a krve našeho Pána Ježíše Krista.
     Vykonavatelé nejzločinnějšího rozkazu násilím vyrazili dveře domu a neznajíce žádného slitování stáhli jí hrdlo provazem. Tak provazem z kalu tohoto světa je vytažena, tak provazem získá pro svou šíji zlatý náhrdelník slávy.
     Ó země česká, buď šťastná, že oslavuje štěstí té, která z tvého středu do nebe byla přijata! Slav tento den jako sváteční! Ó šťastná země česká, šťastnou záštitou chráněná!

RESPONSORIUM


O. První ochránkyně křesťanů v naší vlasti, těšitelko ubohých, zrcadlo a příklade svatosti, * přimlouvej se za svůj lid!
V. Zavlažuj rosou svých modliteb českou zem, aby nevěrou nevyprahla! * Přimlouvej se za svůj lid!

MODLITBA

Modleme se:
Pro zásluhy a na přímluvu svaté mučednice Ludmily pomáhej nám, Bože, ať jdeme vytrvale v jejích stopách, ať jsme pevní ve víře a bohatí dobrými skutky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie