[ nová verze ]

« Květen 2022 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 


21. květen 2022, Sobota
1. týden žaltáře

Doba velikonoční, 5. týden
Výročí posvěcení katedrály sv. Petra a Pavla (pro brněnskou diecézi), svátek
Sv. Kryštofa Magallanese, kněze a druhů, mučedníků, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Hyacinta Marie Cormiera, kněze, památka
Pro OP: Bl. Kolumby z Rieti, panny, řeholnice, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. květen 2022
6. NEDĚLE V DOBĚ VELIKONOČNÍ


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Aleluja, kámen je od hrobu odvalen, aleluja.

Žalm 103 (104)
Chvála Boha, Stvořitele

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)

I

1 Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
    Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
  oděný krásou a vznešeností, *

2   jako pláštěm světlem se halíš. –

  Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
3   síně své zbudovals nad vodami,
  z letících mračen si povoz činíš, *
    na křídlech větru se k zemi snášíš,

4 vichry si bereš za svoje posly, *
      plameny za své služebníky. –

5 V základech mocných jsi upevnil zemi, *
      takže až do věků nezakolísá.

6 Pramoře jako rouchem ji krylo, *
      vody stály až nad horami. –

7 Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
      prchaly před hlasem tvého hromu.

8 Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
      na místa, která ty jsi jim určil.

9 Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
      aby zas nemohly zaplavit zemi. –

10 Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
      v údolích mezi horami plynout.

11 Všechnu zvěř polní napájejí, *
      divocí osli hasí v nich žízeň.

12 Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
      větvovím stromů zní jeho zpěv.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Aleluja, kámen je od hrobu odvalen, aleluja.

Ant. 2 Aleluja, ženo, koho hledáš? Živého mezi mrtvými, aleluja.

II

13 Z oblačných sídel napájíš hory, *
      vláhu z tvých komor zem dosyta pije.

14 Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
      rostlinám, které jsou k užitku lidem;
  vydáváš pro ně ze země chléb, *

15   který dodává člověku síly,
  víno, jež člověku potěší srdce, *
      že se mu tvář jak olejem svítí. –

16 Dosyta pije i stromoví Páně, *
      libánské cedry, jež sázel on sám.

17 V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
      v cypřiších domov si udělal čáp.

18 Horské štíty kamzíkům patří, *
      ve skalách jezevci našli si skryt. –

19 Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
      slunce pak ví, kdy zapadat má.

20 Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
      začne v ní obcházet divoká zvěř.

21 Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
      od Boha čekají pokrm svůj.

22 Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
      ulehnou do svých doupat a nor.

23 Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
      aby v ní setrval po celý den.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Aleluja, ženo, koho hledáš? Živého mezi mrtvými, aleluja.

Ant. 3 Aleluja, neplač, Maria: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

III

24 Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
      Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
      plna je tvého tvorstva zem.

25 Tam moře mocné a velké a širé, †
      v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
      havěti drobné i velikých stvůr.

26 Lodi jím plují, i leviatan, *
      stvořils jej, aby si ve vlnách hrál. –

27 Na tebe čeká všechno a všichni, *
      že jim dáš obživu v pravý čas.

28 A ty ji dáváš a oni si berou, *
      dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.

29 Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
      když jim odejmeš dech, oni hynou, *
      opět se vracejí ve svůj prach.

30 Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
      tak zemi obnovuješ tvář. –

31 Ať trvá navěky sláva Páně, *
      ať se Pán raduje ze svých děl!

32 Země se zachví, když pohlédne na ni, *
      kouří se z hor, když jen se jich tkne.

33 Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
      Bohu chci hráti, co budu živ.

34 Kéž se mu zalíbí moje písně! *
      Já se chci v Pánu radovat! –

35 Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
      kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
      Dobrořeč Pánu, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Aleluja, neplač, Maria: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

V. Mé tělo znovu ožilo, aleluja.
O. Chci Boha vyznávat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek prvního listu svatého apoštola Jana

1, 1-10
Slovo života a Boží světlo

     1O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. 2Život se zjevil, a my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. 3Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. 4Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.
    
5To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. 6Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale přitom žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou. 7Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše Krista nás očišťuje od hříchu.
    
8Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. 9Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý. 10Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

RESPONSORIUM

1 Jan 1, 2; 5, 20

O. Život se zjevil, a my jsme ho viděli, o něm svědčíme a zvěstujeme vám Život věčný. * Byl u Otce a zjevil se nám, aleluja.
V. Víme, že Boží Syn přišel: On je pravý Bůh a věčný Život. * Byl u Otce a zjevil se nám, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého biskupa Cyrila Alexandrijského k druhému listu Korinťanům

(Cap. 5, 5 – 6, 2: PG 74, 942-943)

Bůh nás skrze Krista smířil a svěřil nám službu smíření

     Ti, kteří mají závdavek Ducha a jsou bohatí nadějí na vzkříšení, ti se již jako přítomného dotýkají toho, co teprve očekáváme a říkají: od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek.1 Vždyť všichni žijeme z Ducha, a nejsme vydáni zániku, který stíhá tělo. Zazářil nám totiž Jednorozený, a tak jsme byli přetvořeni k obrazu Slova, jež všemu dává život.2 Dokud panoval hřích, byli jsme zajisté svázáni pouty smrti, ale když nastoupila Kristova spravedlnost, záhubu jsme setřásli.
     Nikdo tedy není odkázán na tělo, to jest na jeho slabost – k níž mezi jiným právem patří také zánik. Když apoštol říká, že nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek, hned dodává, maje před očima nemístné myšlenky některých lidí: Třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme.3 Přímo jako by chtěl říci: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi,4 a pro život nás všech podstoupilo podle těla smrt. A právě takového jsme ho poznali; ale od nynějška už ho tak nepoznáváme. I když je totiž v těle, neboť třetího dne znovu ožil a je u nebeského Otce, přesto víme, že je víc než pouhé tělo: Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha.5
     Stal-li se tedy v tomto všem předchůdcem a vůdcem našeho života, pak máme kráčet v jeho stopách a nemít na mysli především čistě lidské, tělesné, ale to, co naši tělesnost přesahuje. Správně tedy slovutný Pavel dále říká: Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.6 Byli jsme totiž pro víru v Krista prohlášeni za spravedlivé,7 a tím pominulo naše prokletí. Neboť ten, který pro nás rozdrtil moc smrti, procitl znovu k životu. Tak jsme poznali, jaký je co do své přirozenosti, opravdu Bůh; tomu se klaníme v duchu a v pravdě8 a Syn je nám přitom prostředníkem, který od Otce z nebe světu žehná.
     Proto velmi moudře říká veliký Pavel: Všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista.9 Opravdu, ani tajemství vtělení, ani z něho plynoucí obnovení nejsou bez vůle Otcovy. Neboť skrze Krista jsme získali k němu přístup, jak sám Kristus říká: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.10 Takže opravdu to všecko pochází od Boha, který nás smířil skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.11

     1 2 Kor 5, 16
     2 srov. Jan 1, 4
     3 2 Kor 5, 16
     4 Jan 1, 14
     5 Řím 6, 9-10
     6 2 Kor 5, 17
     7 srov. Řím 5, 1
     8 srov. Jan 4, 23
     9 2 Kor 5, 18
     10 Jan 14, 6
     11 2 Kor 5, 18

RESPONSORIUM

Řím 5, 11; Kol 1, 19-20a

O. Smíme se chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. * Skrze něho se nám nyní dostalo usmíření, aleluja.
V. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo. * Skrze něho se nám nyní dostalo usmíření, aleluja.

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum

Iz 63, 1-5
Pán vítězí nad nepřáteli

Zvítězili Beránkovou krví. (Zj 12, 11)

Kdo tedy přichází z Edomu, *
    z Borsy, v zářivém šatě,
nádherně zahalený ve svém plášti, *
    a jde kupředu v plnosti své síly? -

"Jsem to já, jenž mluvím spravedlivě *
    a mám moc, abych zachraňoval."
Odkud ta červeň na tvém plášti, *
    proč jsi oblečený jako ten, kdo šlape v lisu? -

Sám jsem šlapal v kádi *
    a z mužů mého lidu se mnou nebyl ani jediný.
A tak jsem je pošlapal ve svém hněvu, *
    dupal jsem po nich ve svém rozlícení,
jejich krev stříkala na můj šat *
    a potřísnil jsem si celý oděv. -

Neboť mám v srdci den hněvu, *
    přichází rok mé odplaty.
Dívám se: nikdo, kdo by mi pomohl! *
    Ukazuji svou úzkost: nikdo, kdo by mě podpořil!
Tu mi přišla na pomoc má paže, *
    podpořila mě má rozlícenost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Oz 6, 1-6
Pán je milosrdný a líbí se mu láska, ne oběti

Kristus vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem. (1 Kor 15, 4)

"Pojďte, vraťme se k Pánu. †
    Rozdrásal, uzdraví nás; *
    udeřil, obváže nám rány;
po dvou dnech nám dá nazpět život, †
    třetího dne nás pozdvihne *
    a budeme před ním žít.
Poznejme, snažme se poznat Pána; *
    jeho příchod je jistý jako jitřenka;
přijde k nám jako prudká přeháňka, *
    jako jarní déšť, jenž zavlažuje zemi." –

Co s tebou udělám, Efraime? *
    Co s tebou udělám, Judo?
Vždyť vaše láska je jako ranní oblak, *
    jako rosa, jež se brzy ztrácí.
Proto jsem je prostřednictvím proroků rozsekal na kusy †
    zabil jsem je slovy svých úst *
    a můj soud vyvstane jako světlo.

Neboť láska se mi líbí, a ne oběti, *
    poznání Boha spíš než celopaly.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sof 3, 8-13
Ti, kdo zbudou z Izraele, budou nakonec spaseni

Izaiáš prohlašuje o Izraeli: I kdyby bylo synů Izraele jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. (Řím 9, 27)

Proto na mne počkejte, je výrok Páně, *
    v den, kdy povstanu jako žalobce;
neboť jsem nařídil, aby se sešly národy, *
    shromáždila se království,
abych na vás vylil svou rozlícenost, *
    veškerý žár svého hněvu.
Vždyť ohněm mé žárlivosti *
    bude pohlcena celá země. -

Ano, tehdy dám národům čisté rty, †
    aby všechny mohly vzývat jméno Páně *
    a sloužit mu pod jediným jhem.
Z druhého břehu etiopských řek mi moji prosebníci *
    přinesou můj obětní dar. –

Toho dne se už nebudeš stydět za všechny zlé skutky, *
   jichž ses proti mně dopustil,
neboť z tvého středu odstraním *
   tvé vítězoslavné povýšence
a přestaneš se naparovat *
    na mé svaté hoře.
Uprostřed tebe ponechám *
    jen pokorný a skromný lid. -

A ve jménu Páně bude hledat útočiště
    zbytek Izraele.
Už se nebudou dopouštět nepravosti,
    už nebudou říkat lež
v jejich ústech se už nenajde *
    klamný jazyk. –
Budou však moc pást a odpočívat si,*
    aniž by je kdo znepokojoval. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.


Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 1-18

Ježíš musel vstát z mrtvých

     Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
     Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.
     Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
     Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
     Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.


Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie