Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)
I
2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
prchají před ním, kdo ho nenávidí.
3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
a jako vosk se taví nad plamenem, *
tak hynou hříšníci před Boží tváří.
4 A spravedliví před Bohem se těší *
a jásají a veselí se blahem. –
5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
razte mu dráhu, pouští přichází. *
Jásejte Pánu, radujte se v něm!
6 Je otcem sirotků a vdovy chrání *
náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
7 Bůh, který dává domov opuštěným, †
zajaté na svobodu vyvádí, *
vzpurníky nechá však žít v pustině. –
8 Bože, když vyšels v čele svého lidu *
a když jsi před ním kráčel po poušti,
9 země se třásla, nebe roztékalo *
před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.
11 Tam utábořilo se tvoje plémě, *
z lásky dals, Pane, domov poníženým.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.
12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"
13 Králové s vojsky běží, utíkají! *
Strážkyně domu rozděluje kořist.
14 Zatímco vy si mezi stády spíte, *
postříbřila se křídla holubice,
15 perutě její zaskvěly se zlatem, *
klenoty jako sněhem na Salmonu. –
16 Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
bašanské hory, to jsou hory mračné.
17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
i ty, co brání se dlít v domě Páně. –
20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
on sám nás nese, je nám pomocníkem.
21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
Pán, který ze smrti zná východisko.
22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –
23 "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
"přivedu ti je třeba z hlubin moře,
24 ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.
Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.
25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
uprostřed panny do bubínků tlukou.
27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
ve slavném shromáždění Izraele.
28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
pak judská knížata a jejich pokřik, *
knížata Zabulona, Neftaliho. –
29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
ať králové ti přinášejí dary!
31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
a všechny, kdo jsou pány nad národy!
Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
rozmetej všechny válečnické kmeny!
32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –
33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
jen hrajte na počest a k chvále Pána,
34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –
35 "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
a jeho velká moc až nad oblaky."
36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
Bůh Izraele dává moc a sílu *
národu svému. Veleben buď Pán!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.
V.
Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
R.
Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Soudců
1Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na
sedm let do rukou Midjanitů. 2Ruka Midjanitů na Izraele mocně doléhala. Synové Izraele si dělali před
Midjanity úkryty na horách, příkopy a opevnění.
3Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjanité s Amalekem
a syny východu a přepadli jej. 4Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gazy. Neponechávali
v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla. 5Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako
kobylky v takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby
ji ničili. 6Izrael byl od Midjanitů úplně zbídačen.
11Hospodinův anděl přišel a sedl si v Ofře pod terebint, který patřil Abiezrovci Joašovi. Jeho syn
Gedeon vyklepával holí v lisu pšenici, aby ji schoval před Midjanity. 12Hospodinův anděl se mu zjevil
a řekl mu: „Hospodin s tebou, statečný hrdino!“ 13Gedeon mu odpověděl: „Promiň, pane. Jestliže je
Hospodin s námi, proč nás to vše stihlo? Kde jsou všecky jeho zázraky, o nichž nám vyprávěli
naši otcové, když říkali: „Nevyvedl nás Hospodin z Egypta?“ Ale nyní nás Hospodin zavrhl a vydal
do moci Midjanitů.“
14Hospodin se k němu obrátil a řekl: „Jdi v této své síle! Ty vysvobodíš Izraele
z moci Midjanitů. Já tě posílám!“ 15On namítl: „Promiň, Pane, jak mám vysvobodit Izraele? Hle,
můj rod je nejslabší v Manassovi a já jsem nejnepatrnější v domě svého otce!“ 16Hospodin mu řekl:
„Budu s tebou a ty pobiješ Midjanity, jako by to byl jeden muž.“ 17Gedeon mu odpověděl:
„Jestliže jsem nalezl milost v tvých očích, dej mi znamení, že jsi to ty, kdo se mnou mluvíš.
18Nevzdaluj se odtud, dokud se k tobě nevrátím. Přinesu ti dar a položím ho před tebe.“
Souhlasil: „Zůstanu až do tvého návratu.“
19Gedeon odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z míry mouky. Maso dal do košíku, polévku nalil
do hrnce a přinesl to vše k němu pod terebint a podal mu to. 20Anděl Boží mu poručil:
„Vezmi maso a nekvašené chleby a polož na tuto skálu. Polévku vylej!“ On tak učinil.
21Hospodinův anděl se dotkl masa a nekvašených chlebů koncem napřažené hole, kterou
měl v ruce. Ze skály vyšlehl oheň a strávil maso i nekvašené chleby. Hospodinův anděl mu pak zmizel z očí.
22Tu Gedeon viděl, že to byl Hospodinův anděl, a zvolal: „Běda mi, Pane, Hospodine, vždyť jsem
viděl Hospodinova anděla tváří v tvář!" 23Hospodin mu řekl: „Pokoj tobě! Neboj se, nezemřeš!“
24Gedeon tam vystavěl Hospodinu oltář a dal mu jméno: Hospodin je pokoj. Je v abiezerské Ofře
až dodnes.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie papeže Pavla VI. při svatořečení Jana Nepomuckého Neumanna
Pastorační úsilí Jana Neumanna se projevovalo mnoha způsoby. Věrnou a vytrvalou službou naplňoval své počáteční rozhodnutí zasvětit
svůj život misionářské práci. Pomáhal sytit hlad dětí po pravdě. Dělal to vyučováním katechismu a tím, že s neúnavou energií budoval
soustavu katolického školství.
A kdo by neobdivoval všechnu tu milující starostlivost, kterou Jan Neumann projevoval Božímu lidu svou kněžskou službou a svými
pastoračními vizitacemi jako biskup? Zdůrazňoval hluboký význam svátostného smíření: a jako duchovní syn svatého Alfonsa předávál
odpuštění a uzdravující životodárnou sílu Vykupitelovu nesčetným synům a dcerám Církve. Měl blízko k nemocným a k chudým, byl
přítelem hříšníkům.
Jan Neumann v sobě nosil Kristův obraz. Zakusil ve svém nejhlubším nitrupotřebu hlásat slovem i příkladem Boží moudrost a moc a kázat
ukřižovaného Krista. V utrpení Páně nalézal sílu a inspiraci pro svou službu – jeho heslem bylo: Passio Christi, conforta me! Utrpení Kristovo,
posilni mě!
Eucharistická oběť byla středem jeho života a – řečeno slovy Druhého vatikánského koncilu – zdrojem a vrcholem veškerého hlásání evangelia.1
Zaváděl čtyřicetihodinový výstav Nejsvětější Svátosti jako účinný prostředek k tomu, aby se farnosti staly společenstvím víry a služby.
Ale k tomu, aby dosáhl svého cíle, byla nezbytná láska. A láska znamenala dávání; láska znamenala úsilí; láska znamenala oběť.
A protože mu oběť byla vlastní, jeho služba byla dokonalá. Vedl svůj lid po cestě svatosti. Byl pro svou dobu účinným svědkem
toho, že Bůh miluje svou Církev a celý svět.
Je mnoho těch, kdo prožívali a stále prožívají Boží příkaz velkorysé lásky. Milovat znamená dávat se druhým. Kolik mužů a žen přijímá
tento Boží plán jako program svého života! Sv. Jan Neumann je pro nás všechny v tomto směru věrným příkladem.
1 Dekret o službě a životě kněžíPresbyterorum ordinis č. 5
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dával svatému biskupu Janovi sílu k neúnavnému plnění pastýřských povinností;
pomáhej i nám, ať ho následujeme v každodenním úsilí o dosažení dokonalosti, abychom v tvé Církvi
přinášeli užitek. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie