[ nová verze ]

« Únor 2020 »
NePoÚtStČtSo
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829


25. únor 2020, Úterý
3. týden žaltáře

První mezidobí, 7. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


používat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. únor 2020
První mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

I

2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.

3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.

4 A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!

6 Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.

7 Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

8 Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,

9 země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.

10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.

11 Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

II

12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"

13 Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.

14 Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,

15 perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

16 Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.

17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.

19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.

21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.

22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

23 "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,

24 ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

III

25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.

26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.

27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.

28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás

30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!

31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!

32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,

34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

35 "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."

36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

V. Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
R. Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

3, 1-22
Všechno má svůj čas

1Všechno má svou dobu,
každá činnost pod sluncem má svůj čas.

2Je čas k narození i čas k umírání,
čas k sázení i čas ke sklízení zasetého.

3Je čas k zabíjení i čas k léčení,
čas k boření i čas ke stavění.

4Je čas k pláči i čas k smíchu,
čas k nářku i čas k tanci.

5Je čas k házení kamenů i čas k jejich sbírání,
čas k objímání i čas k odříkání si objetí.

6Je čas k hledání i čas k ztrácení,
čas k schovávání i čas k odhazování.

7Je čas k trhání i čas k sešívání,
čas k mlčení i čas k mluvení.

8Je čas k milování i čas k nenávidění,
čas k válce i čas k míru.

9Jaký užitek ze své námahy má člověk, který pracuje?
     10Uvažoval jsem o zaměstnání, které dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. 11Všechno činí vhodně ve svůj čas; i zvěst o věčnosti jim vložil do srdce, přece však nemohou proniknout dílo, které dělá Bůh od začátku do konce. 12Poznal jsem, že člověk nemá jiné dobro, než aby se radoval a měl se v životě dobře. 13Vždyť přece když někdo jí a pije a má se dobře při vší své námaze – i to je dar Boží. 14Poznal jsem, že všechno, co Bůh dělá, zůstává na věky. Nic se k tomu nemůže přidat ani ubrat. Bůh však to dělá proto, aby se ho báli. 15To, co je, bylo už dávno; to, co bude, dávno už je. Bůh obnovuje, co zmizelo.
     16Ještě jinou věc jsem zpozoroval pod sluncem: místo práva – nespravedlnost, místo spravedlnosti – nepravost. 17Řekl jsem si pro sebe: „Bůh bude soudit spravedlivého i hříšníka, vždyť čas je určen pro každou činnost a každý skutek.“ 18Řekl jsem si pro sebe: Pokud jde o lidi, Bůh je zkouší a ukazuje, že jsou vlastně jen živočichy. 19Neboť osud lidí i zvířat je stejný: umřou jedni jako druzí. Dech života je všem stejný: Nemá přednost člověk před zvířetem, neboť všechno je marnost. 20Všechno skončí na jednom místě:
všechno je z prachu
a v prach se všechno vrátí.

     21Kdo ví, zda dech života lidí vystoupí nahoru a dech života zvířat sestoupí dolů, do země? 22Z toho jsem poznal, že jen to je dobré, aby se člověk radoval ze svého konání, neboť to je jeho úděl. Kdo mu ukáže, co bude po něm?
 

RESPONSORIUM

1 Kor 7, 29b. 31; Kaz 3, 1

O. Čas je krátký. Proto ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, * neboť tento viditelný svět pomíjí.
V. Všechno má svou dobu, každá činnost pod sluncem má svůj čas. * Neboť tento viditelný svět pomíjí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy na knihu Kazatel

(Hom. 6: PG 44, 702-703)

Je čas k narození i čas k umírání

     Jak je psáno, je čas k narození i čas k umírání. Kazatel tu hned na počátku krásně uzavírá svými slovy tyto nezbytné zásnuby, spojující zrození se smrtí. Neboť smrt následuje po narození nevyhnutelně a každé zrození se rozplývá v  zánik.
     Je čas k narození i čas k umírání,1 říká Kazatel. Kéž se i já narodím v pravý čas a zemřu v pravou hodinu! Nikdo přece nemůže říci, že Kazatel tu má na mysli zrození, které se stalo bez mé vůle, a přirozenou smrt a že jsou podle něho projevem dokonalé ctnosti. Neboť porod nezávisí na vůli ženy a smrt není následek svobodného rozhodnutí umírajících. A to, co není závislé na naší vůli, nemůže být nazváno ctností ani neřestí. Tím, co Kazatel říká, máme tedy rozumět správný čas zrození a pravý čas smrti.
     Zdá se mi, že o správný a ne předčasný porod se jedná, když – jak říká Izaiáš – někdo počne z bázně Boží a v porodních bolestech duše zrodí svou spásu.2 V jistém smyslu jsme totiž svými vlastními rodiči, když dobrým předsevzetím a svobodným rozhodnutím sami sebe tvoříme či rodíme a přivádíme na svět.
     A činíme to tím, že přijmeme do svého srdce Boha a staneme se Božími dětmi, dětmi slávy a moci, dětmi Nejvyššího.3 Naproti tomu se ovšem zrodíme předčasně jako nedonošené a slabé děti, nebude-li v nás – jak říká apoštol – vytvořena podoba Kristova4." Neboť je třeba, jak rovněž říká apoštol, být dokonalým člověkem Božím.5
     Je-li již zřejmé, jak se v pravý čas rodíme, je už také každému jasné, jak v  pravý čas umíráme. Kupříkladu pro svatého Pavla byl každý čas příhodný pro dobrou smrt. Ve svých dopisech volá, jako by se zapřísahal: Den co den umírám – jakože jste moje chlouba6. Anebo jinde: Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt.7 Každý z nás v  sobě nese rozsudek smrti.8
     Přitom není žádným tajemstvím, jak Pavel každým dnem umíral: Nikdy nežil hříchu, ale stále umrtvoval údy svého těla a na vlastním těle nosil smrtelné utrpení Kristova těla;9 byl stále s Kristem přibit na kříž a nikdy nežil sobě, ale žil v  něm Kristus.10 To je podle mého soudu příhodná smrt, která zprostředkovává pravý život.
     Já usmrcuji a já oživuji,"11 praví Hospodin – aby nebylo pochyby, že být mrtev hříchu a dostat život z Ducha je opravdu Boží dar. Bůh totiž slibuje, že skrze smrt dá člověku život.

     1 Kaz 3, 2
     2 srov. Iz 59, 4
     3 srov. Lk 6, 35
     4 srov. Gal 4, 19
     5 srov. 2 Tim 3, 17
     6 1 Kor 15, 31
     7 Řím 8, 36
     8 srov. 2 Kor 1.9
     9 srov. 2 Kor 4.10
     10 srov. Gal 2, 19-20
     11 Dt 32, 39
 

RESPONSORIUM

Dt 32, 39b; Zj 1, 18c

O. Já usmrcuji a já oživuji, když udeřím, tak i uzdravuji. * Není, kdo by vytrhl z  mé ruky.
V. Mám klíče od smrti a podsvětí. * Není, kdo by vytrhl z  mé ruky.

MODLITBA

Modleme se:
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie